Helen

1. Silnice jsou vlhký k ránu,

já vzpomínám na tvý oči, Helen,

na chléb s máslem, bílou kávu,

tělo hebký jako trávu, Helen,

udejchanej polibek

se špetkou strachu, že se někdo dívá,

to zbylo ti z tvejch patnácti

i s úsměvem, co rozpaky zakrývá.

2. Dál jsou to vlasy žlutý tak,

že ve slunci se na ně dívat bolí,

a tváře zvlhlý od potu,

co při polibku zachutnají solí,

oči svítí v letních ránech

někdy víc než slunečnice květ,

to všechno, Helen, poukázkou je

na pár dalších spokojených let.

3. Silnice jsou vlhký k ránu

a s nima i moje oči, Helen,

vzpomínám, jaký to bylo,

stop' jsem vůz, co jede kilo, Helen,

[: oběd dám si v bistru v městě,

kam jsem vlastně vůbec nechtěl jet,

potkám tě zas za pár pátků,

pro pár dní snad nezboří se svět. :]