Karneval

1. Kolikrát šel jsem ránem sám, až sníh mý stopy zmát',

kolikrát nohy mý hledaly cíl, když soumrak zlát',

opodál, v očích úsměv, kterej hřál,

co se smál, já ji vídal, já ji znal,

mý přání dá holku, co jsem miloval.

R1: Můj svět byl karneval, noc nebo den jsem nepoznal,

Ami H7

vždyť měl jsem vše, co měl jsem rád, já chtěl bych vrátit

Emi

zpátky těch pár chvil,

čas běží dál, a toho bych se nenadál, že to, čím dřív byl jsem,

Ami H7 Emi

je jen vytrženej list a pryč je smích.

2. Kolikrát šel jsem ránem sám, až sníh mý stopy zmát',

kolikrát nohy mý hledaly cíl, když soumrak zlát',

opodál, než jít k ní, já zůstal stát,

kolikrát, tyhle stopy nejsou znát,

tak honem dál, nové ráno začíná.

R2: Proč svět je rub a líc a všechno, někdy míň než nic,

já ptám se Buška z Velhartic po pátej flašce,

kde tě, k čertu, mám,

a proč si tady hlavu lámu pro nějakou jó cizí dámu,

kdo by zastavit chtěl čas, já měl ji rád.

3. Na na na ...,

opodál, než jít k ní, já zůstal stát,

kolikrát, tyhle stopy nejsou znát,

tak honem dál, nové ráno začíná.

R2:

R3: Na na na ...