Růže a slavík

1. Když sady umlknou a noci k jaru mlží

z luk slavík přilétá a zpívá nad růží

růže však nevnímá a zpěv jí nedojímá

při hymnu milostném se kolébá a dřímá

2. Nezpíváš tak i ty pro krásu bezcitnou

dej pozor básníku na sen a touhu svou

nechápe necítí je pro básníka němá

díváš se rozkvétá a slůvka nemá.