Jak málo někdy zmůže čas

Najednou stál u mě, jako z nebe spad´

má dávná, stará láska, je to on

ta směs drzosti a něhy, stále stejný je tu zas

jak málo někdy zmůže čas

oo, jak málo někdy zmůže čas

Tak se mi zdál šťastný, že mě potkal zas

já blázen říkám - nikam nespěchám

sedím, poslouchám a cítím, že i hladit může hlas

jak málo někdy zmůže čas

oo, jak málo někdy zmůže čas

Lítosti ranní, bledá dlani

kouká ti z očí hřích

máš si vzít brýle sluneční, i když padá déšť

Co všechno mohlo být za tu řádku let

těch možností, co plynou po vodě

halo, jak se máš mé kdyby, obcházíš dál kolem nás

jak málo někdy zmůže čas

oo, jak málo, jak málo, jak málo někdy zmůže čas