Klíč pro štěstí

Právě svítá, ty ještě můžeš spát.

Den mě vítá, tam kde to máš tak rád.

Projíždím městem, kde každý kámen znáš.

Snad vzpomínáš jak já.

Rec: Ach ano, vzpomínám.

Vzpomínám na tu zvláštní dívku,

která proletěla mým městem

a mým životem jako létavice.

Vzpomínám na ten podivuhodný den a noc

i na ráno, kdy jsme se rozešli jako přátelé.

Přátelé.

Znáš každý chrám, kašnu i náměstí.

Já v dlani mám od tebe klíč pro štěstí.

Já v dlani mám chladivý bílý kov.

Dík jemu znám význam těch tří malých slov.

Ty a já.

To mě těší, že ty jsi stále svůj.

Na cestě pěší neplatí žádné stůj.

Jdem znovu městem, kde každý dům je náš,

ty vzpomínáš jak já.

Rec:To je dobře, že jsi ráno zavolala.

Já? Já jsem z toho byl bez sebe,

když jsi řekla, že jsi tady.

Já jsem na tebe nezapomněl.

Ani na náš tanec v nočním parku,

ani na tvou přiléhavou sukni,

ani na slova jednoho básníka.

Jak bych mohl zapomenout.

Znáš každý chrám, kašnu i náměstí.

Já v dlani mám od tebe klíč pro štěstí.

Já v dlani mám chladivý bílý kov.

Dík jemu znám význam těch tří malých slov.

Znáš každý chrám, kašnu i náměstí.

Já v dlani mám od tebe klíč pro štěstí.

Já v dlani mám chladivý bílý kov.

Dík jemu znám význam těch tří malých slov.

Ty a já.