Střapatá, nohatá

Střapatá, nohatá holka

vždycky na mě z fotek starých kouká,

až si říkám nahlas, i když na slovo jsem skoupá,

tohle přece nemůžu být já.

Oči jako dva koláče s medem,

jenže vždycky vidíš sotva jeden.

Tmy se bojí, nepostojí, pořád něco chystá,

tohle přece nemůžu být já,

tohle přece nemůžu být já.

Protože já, jak se znám

z lesklých hladin řek,

jsem chladný stín, jsem hojný lék,

a když mi vlasy vítr rozcuchá,

popadne mě divná předtucha, že ta

střapatá, nohatá...

Oči jako dva koláče s medem,

jenže vždycky vidíš sotva jeden.

Tmy se bojí, nepostojí, pořád něco chystá,

tahle holka budu asi já

tahle holka budu asi já.

Protože já...

střapatá, nohatá...

Oči jako dva koláče...