Balada o dvou

Zlé mu přišlo na jazyk, že něco začíná a končí

Proč se vlastně omlouvat, když ho to táhlo za jinou

Když velký, šťastný dům byl hezky natřený jen zvenčí

A zločin z vášně soudci možná pochopí a prominou

Ten plamen lidských vášní, co tak pálil dneska zebe

O tom, co je vlastně zač, čet‘ z advokátních dopisů

Kdo jednou změnil vlak, pozdě ptá se „kam to jede?“

A stejně s každou skončí ve stanici všedností a kompromisů

Bez podpisu

Ref

A v každém z nás je tajná skrýš, kam nevidíš

Kam ukládá se tajemství tvých pochybností

Jen v noci, když je tma, vrací se jak stíny

A hůř se spí v polštářích minulosti

Pak země vypálená, výčitky spraví láhev druhá

Další dva se rozešli a nic víc se nestane

Jenže on byl hrubý pytel, tak i záplata je hrubá

Co na tom, že si život navždy ve dvou vymysleli křesťané

I jeho děda říkal „jak chceš ležet, tak si ustel“

Ať už dobré nebo zlé, všechno se vrátí, uvidíš

Vždyť svět je jako stará, značně rozvrzaná postel

I když už jednou hezky ležíš, stejně se moc nevyspíš

Jak málo víš

Ref

A v každém z nás je tajná skrýš…