Olešnická

Byl to kraj tvého dětství, tys mi o něm často vyprávěl

A jednu volnou sobotu jsi vstal, že bys ho znovu vidět chtěl

Tak jsme jeli do hor Orlických a přes Deštnou šli na Šerlišský mlýn

A na Bukačce stromům hrály barvy, jak se sluší na podzim

Pak přes Vrchmezí dolů, tam kde olešnický kostel vrhá stín

Střecha staré školy, co pamatuje dost tvých klukovin

Co příběhů a pocitů se náhle vrací ze zapomnění

Uběhlo čtvrt století, to městečko se vůbec nemění

Snad jen tváře, kterým čas do kůže vrásky vyškrábal

Z kalendáře, který jako by ti vítr z plachet bral

Snad se vrátí barvy vzpomínkám, co blednou v paměti

Tak hřejivé, jak mámy objetí, jak smutno je, když včely uletí

Pak s Olešenkou po proudu a slunce mělo z mraků zástěru

Až k bývalému hostinci, co vypráví o slávě pašerů

Do Zeleného údolí, kde říkalo se také U svatých

Tam jste kdysi bydleli ve stínu statných stromů staletých

Tam mrtvé oči domu a cesta sotva vidět zpod listí

Kopřivy až do pasu a okapy už nikdo nečistí

Zvážněl jsi a nahlížel tím oknem tam, kde dětský pokoj byl

A svět se ti zdál tehdy větší, svět se ti zdál tehdy větší, že svět tehdy býval větší

Ami

Jsi tady pochopil

Jako tváře, kterým čas do kůže vrásky vyškrábal

Z kalendáře, který jako by ti vítr z plachet bral

Snad se vrátí barvy vzpomínkám, co blednou v paměti

Tak hřejivé, jak mámy objetí, jak smutno je, když včely uletí