Dopis

Nebe bude hořet a pod náma bude země třást.

Kdo to mohl tušit co se v životě nám může stát.

co když se na konci nebude z nás už nikdo smát.

Co když tohle skončí tak, jak si nebude nikdo přát.

Hranice se bouraj, budou bourat ještě na stokrát.

v týhle bitvě se už nechce z nás teď nikdo vzdát.

A tenhle příběh můžu dát klidně hned doma na plakát,

taky doufam, že se mě fakt nebudou na nic ptát

a kdy to bylo, že tu mezi nás postavili teď tuhle hráz

a teďka koukám na vrcholu dolu sám na ten sráz.

a přišlo temno v ulících začínává pozdní mráz.

Už to mohlo skončit tahle story minimal devětkrát.

Co je víc? Kdo to ví? Kdo mi teď napoví?

Kdo mi řekne jak si poradit mám s tou bolestí?

Kdo mi řekne kudy mám jít na tom rozcestí?

Řeknu všem, že mi bylo ctí, že to nebylo zbytečný.

Když Slunce vychází, utíkám všem nesnázím.

Když Slunce vychází, ve tváři potkám tvůj stín.

Když Slunce vychází, utíkám všem nesnázím.

Když Slunce vychází, ve tváři potkám tvůj stín.