Na poslední chvíli

Kdy se konečně zmůžeš mluvit hlasem sametovým

Svědkem všeho je bůžek co nosíš na krku stále každodenně

I kytka uvadá záhy nejen když ji nezaléváš

Když nemá dostatek vláhy a když je prostředí náhle vyměněné

Co dáváš to jsou jen splátky jeden z pruhů na roletách

To ráno na kusu látky bylo jinačí kouzlo nenadálé

Mý tváře hoří jak sláma hádej v kterým uchu my zní

To asi vzpomíná máma snad ta jediná zná mě dokonale

Dej volnost sobě nám a budem sdílet

Svůj úděl každý zvlášť a rovným dílem bráát

Kdy se konečně zmůžeš hltat život tak jako já

Nikdy nebyl by s úžen teď padá pomalu z půdy do sklepení

Radši sbohem si dáme ať nás cizí nerozsoudí

Pak soudce hlavu si láme a výjde najevo příběh z donucení

Dej volnost ...