Cesta

Dneska už nám žádný nepoví, kdopak ji tam dal,

harmoniku kdo dal do křoví a kdo na ní hrál.

La-la-la-la, la-lá-la-la-lá, la-la-la-la-lá,

la-la-la-la, la-la-la-la, lá, la-la-la-la-lá.

Emi Ami

Už nikdo neví, kdo jí hýčkal na rukou,

H7 Emi

chlubil se její perletí,

Ami

k přečtení není ani nápis azbukou,

kdopak ví, kdo písně na ní hrával ?

O hloubce tůní v očích dívky copaté,

o břízách bílých jak sníh.

Emi Ami

O cestě, která končí v louce zaváté,

o cestě stepí na koních.

Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech,

už se jenom větrem zachvívá, prostřelený měch.

Už nikdo neví, kdo jí hýčkal na rukou,

chlubil se její perletí,

k přečtení není ani nápis azbukou,

kdopak ví, kdo písně na ní hrával ?

O jarních vodách, které cestu zaplaví,

o lidech dobrých i zlých,

o cestě, která věčným steskem bolaví,

o bílých křížech na polích.

Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech,

už se jenom větrem zachvívá, prostřelený měch.

Jarní vody, duše, cesta,

kůň, kdo to vlastně hrál,

dívčí copy, louka, oči tůň,

a co bylo dál.