Měsíční fontána

Otvírá se tiše do zahrady mříž

Přicházíš s měsíčním světlem stále blíž

V těch paprscích na záhon padá měkce tichý smích,

tichý smích sedl si do záhonů růží

Zavírá se tiše do zahrady mříž.

Přicházíš trávníkem ke mně stále blíž

Modrou tmou paprsky do trávníku prstem zvou

Ruku tvou zachytím nad záhonem růží

Jak vůni do větví vítr si sep jak faun,

noc píská tmou, v dvojhlase spolu táhnou

do větví padají ty tóny jak rosa,

stříbrným světlem zvučí

vezmi mě do náručí,

nemůžu tu přec chodit bosa,

zavíráš své oči do tmy jak když spíš,

spánek tvůj ochráním já a stará mříž

kapradím lehce tě po chodidlech pohladím,

svítáním unes mě nad záhonem růží, jak vůni

Zavíráš své oči do tmy jak když spíš

spánek tvůj ochráním já a stará mříž

Kapradím lehce tě po chodidlech pohladím

svítáním unes mě nad záhonem růží

jak vůni, jak vůni, jak vůni