Ten podzimní čas

Husy z křídel pírka ztrácejí

cestou bílou oblohou

leží kolem v bílých závějích

dálku cítím u nohou.

S jeřabinou krvácím

a je veta po ptácích

s jeřabinou já tu pláču zas

závan léta ve mě zhas.

Jeřabinám v krůpějích

slunce zlíná s nadějí

že já létem zmámená

půjdu světem dál bez jména

ten podzimní čas též jaro tají.

Husy v přímce nebem táhnou zas

dálkou křídla zašumí

já v té vůni vzduchu cítím Čas

Čas je stav co neumím.

V jeřabinách zhoustnul mráz

já jsem jiná jako Čas

v jeřabinách smutek s pálenkou

kráčí k zimám nad sklenkou.

Jeřabinám v krůpějích

slunce zlíná s nadějí

že já létem zmámená

půjdu světem zas bez jména

ten podzimní čas kéž jaro tají.