Vzkaz

Přicházím domů

svlékám plášť a pouštím si záznamník

pár vzkazů

a k tomu jeden co mi vzal klid.

Zdravím tě lásko, jak se máš?

Asi tě překvapí, že slyšíš můj hlas.

Hledal jsem léta modré z nebe,

tu cestu která ke štěstí vede.

Až jsem zjistil, po dlouhé době,

že cesta vede zpátky k tobě.

Poslouchám posté ten tvůj pláč, na zázraky nevěřím.

Nezvaným jsi hostem nečekej, nečekej u dveří,

nejsem tou ženou dávných snů,

tak mladou a horoucí,

sny za své ať vezmou, už mě neuprosíš.

Chci říct ti jenom, mám tě rád.

Za to že dokážeš, odpustit stokrát.

Vracím se k tobě, a jdu bosý

jako ten žebrák, co o vodu prosí,

dřív bujarý kůň bez otěží,

skromný čekám, u tvých dveří.

Chci říct ti jenom

Chce říct mi jenom

Mám tě rád,

Má mě rád

Za to že dokážeš

Za to že dokážu

Odpustit stokrát

Odpustit stokrát

Vracím se k tobě, a jdu bosý

jako ten žebrák, co o vodu prosí,

dřív bujarý kůň bez otěží,

skromný čekám, u tvých dveří.

Poslouchám tiše ten tvůj pláč

a zázrak se nekoná

až zaklepáš vím, že řeknu ti, tak pojď dál