Zvonkoví lidé (Ring-o-ding)

Za mořem nejhlubším, za horou vysokou,

za lesem smutnějším, než oči dětí jsou,

křídla vran, tisíc bran,

devět řek vede tam. Poslouchej...

Za bránou tisící, tam zvonková je zem

a lidé zvonkoví v ní zvoní celý den,

pro váš pláč, pro váš smích,

ring-o-ding, i pro váš hřích. Poslouchej...

V ulicích z perleti a lístků okvětních,

domečky skleněné a z křídel motýlích

barevný vodopád,

má barev víc, než můžeš znát. Poslouchej...

A lidé zvonkoví ve zvoncích zrození,

když se stane neštěstí, svým zvonkem zazvoní

ring-o-ding, ring-o-ding,

ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej...

Nemocní se uzdraví a slunce začne hřát,

auta se vyhnou a kdo nemoh, může vstát,

ring-o-ding, ring-o-ding,

ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej...

Přichází i mezi nás, i mezi námi jsou,

na první pohled je nepoznáš, když po ulici jdou,

zazvoní, když přijde čas,

kde by mlčky stál každý z nás. Poslouchej...

Já zpívám pohádku pro děti zvonečků,

pro vlásky holčiček, pro ouška chlapečků,

ring-o-ding, ring-o-ding,

ring-o-ding, ring-o-ding. Poslouchej...

Až jednou vyrostou, pak jistě zazvoní,

mí lidé zvonkoví ve zvoncích zrození

pro váš pláč, pro váš smích,

ring-o-ding, i pro váš hřích. Poslouchej...

Ring-o-ding-o-ring-o-ding-o-ring-o-ding-o-ding.