Deja vu

1. Nejsem to já, ten koho znáš. Není to tělo mý a ví bůh, ani moje tvář.

Ani ten stín pode mnou není můj a slova odříkává hlas, který mi nepatří.

Nejsem to já, jen déja vu je tvým hostem v domě. Jen sny a tvý dejavu.

2. Nejsem to já. Ta co mě znáš, ta která mívala strach mezi řádky číst.

A půlměsíc sevřených úst právě tak nepatří mi. Nejsem to já.

Jen se ti zdám. Jsem déja vu a tvá růže pro mě sotva mi k ránu zavoní.

R: To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa.

A do tvých snů vkročil stín bez těla-nezvanej host.

Věř mi, nemá smysl chtít, aby zůstal.

Jen se ti zdám a cos tím naděláš.

Mezihra (sólo dechová sekce):

3. Ani já nejsem ten stín, nejsou to kroky mé a bůhví ani moje tvář.

A těch pár slov, pár krátkých vět já vůbec nevyslovil. Nejsem to já.

Jen se ti zdám. Jen déja vu je tvým hostem v domě. Jen sny a tvý déja vu.

R: To se ti zdá jako výkřík...

Mezihra (sólo elektrická kytara):

4. To nejsem já, ta co mě znáš. Ta která mívala strach mezi řádky číst.

Ten půlměsíc sevřených úst dávno už nepatří mi. Nejsem to já.

Jen se ti zdám. Jsem déja vu a tvá růže pro mě sotva mi k ránu zavoní.