Déjavu

Nejsem to já, ten koho znáš

není to tělo mý a ví bůh, ani moje tvář

ani ten stín pode mnou není můj

a slova odříkává hlas, který mi nepatří

nejsem to já, jen déjavu je tvým hostem v domě

jen sny a tvý déjavu

Nejsem to já, ta co ji znáš

ta, která mívala strach mezi řádky číst

a půlměsíc sevřených úst

právě tak nepatří mi, nejsem to já

jen se ti zdám, jsem déja vu a tvá růže pro mě

sotva mi k ránu zavoní

To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa

a do tvých snů vkročil stín bez těla

nezvanej host, věř mi, nemá smysl chtít, aby zůstal

jen se ti zdám a co s tím naděláš

To já nejsem ten stín

nejsou to kroky mé a bůh ví ani moje tvář

a těch pár slov, pár krátkých vět

já vůbec nevyslovil, nejsem to já

jen se ti zdám, jen déjavu je tvým hostem v domě

jen sny a tvý déjavu

To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa

a do tvých snů vkročil stín bez těla

nezvanej host, věř mi, nemá smysl chtít, aby zůstal

jen se ti zdám a co s tím naděláš

To nejsem já, ta co ji znáš,

ta která mívala strach mezi řádky číst

ten půlměsíc sevřených úst

dávno už nepatří mi, nejsem to já

jen se ti zdám, jsem déjavu a tvá růže pro mě

sotva mi k ránu zavoní.