Prázdná monstrance

1. Chtěla jsi to mít, tak to máš.Tiše odcházím z forbíny.

V černý kapuci skrývám tvář s cejchem kacířů bez viny.

Dvě ruce zkřížený v zátylku, chlápek, co mu dech nestačí.

Dávno ohnivou čtverylku s ďáblem po nocích netančím.

R: Málo platný lásko, je to vážně bída, ten můj zářivý žaket na míru

už se neblýská jako dřív a křídla už jen závidím motýlům.

Už pár let po nocích, bez nadsázky, jenom vířím v domě vzduchoprázdno

záplatovaným křídlem vážky a slova váznou.

Jen proto, že mi svět-bez urážky, místo vína servíruje splašky

a v noci leda mráz o podrážky zazvoní.

2. Máš cos chtěla mít, žádnej strach, můzy na mě už neletí,

léta obracím jenom prach kdesi v útrobách paměti.

A jen zřídka vyorám do tance noty neklidný jako rtuť.

Zbytky hostijí z monstrance, co mi na chvíli spraví chuť.

R: Málo platný lásko...

...Zazvoní. Zazvoní. Zazvoní. Zazvoní Zazvoní.