Slavičí kuplet

Už frivolní kuplet slavičí

přetavil podzim v morytát.

V žalozpěv zítřka

v černou píseň krkavčí

proč mám náhle pocit, že znám ten žalm.

Už vítr zas práská opratí

už splíny zas raší z plískanic.

Zas prázdnotu ulic vlastním stínem vymetám

„odkud kráčíš?“ sám sebe se ptám

„a kam?“

Štěstí je fajn, jen někdy to zkrátka vypadá

že nemá dost místa v diáři.

Hvězdnej prach ti z vlasů už dávno opadal

a tvým zítřkem vládnou lichváři.

A tak si říkáš jen, marná sláva

jinej už nejspíš nebude svět.

Mnohem víc bere než dává

život je zdivočelá řeka dravá.

Jen dole na dně je zdá se dost místa

ani bůh nespočítá, kolik už lodí

si našlo tam v blátě svůj přístav

a proč vůbec to sčítat?

o jednu víc, či míň?

Tak málo se stalo - vlastně nic

jen zlodějskou rukou matka noc

hrábla do ulic

a byla temná jak vlčí sluj

a stín, který ztratil se v ní

byl můj…

Štěstí je fajn, jen někdy to zkrátka vypadá

že nemá už místo v diáři…