Dešťová variace

Nech letět denní prach teď jsem tady já,

křížím jednu z Tvých drah, už nejsem malá.

Kopu si tunely a vlastní cesty blátem,

žiju si pozadu a se svým vlastním státem.

Za deště neschovávám před kapkami záda,

svět ztrácí kontury a to mám hrozně ráda.

Z rozpitejch výjevů si slepím lepší příběh

o dešti, o mracích a o podivných lidech.

Jaj jaj ja jaj jaiáááá...

Za rohem děda taky paraple si chystá,

kolik ta hloupá věc zabere místa.

Figurky v alobalu jako z čokolády,

líbaj se esteticky v duchu serenády.

...

Vyběhnu za nimi jen bez deštníku nahá,

mou hlavu zchladí jenom z nebe tahle vláha.

V kalužích obrazy jak od Moneta plavou,

jenom to počasí ví, co mi běží hlavou.

...

Nech deště, odhoď svetr, jsem tady já,

křížím jednu z Tvých drah a neuvadám.

Dívej se, zapomeň, že se taky blýská,

chyť si mě, dožeň mě, dokud jsem Ti blízká.