Příteli

V kaluži chodidla si máčíš

Já stojím v prachu

Voda je mělká, ještě stačíš

Máš jen kapku strachu

Oba jsme chudí, v blůze na knoflíky

Já kašlu prach, Ty tu stojíš po kotníky

Příteli, každou neděli Tě tu hledám

Mluvím jak o překot, Ty mlčíš

Kdo vyhraje sny?

K mé duši dávno vedou stopy vlčí

Jsem hloupá, pověz mi

Oba se známe, ve válce s Kvédy

Pohanský bůh uvnitř nás probourá ledy

Příteli, každou neděli Tě tu nemám.

V zádech mě mrazí, hledím k nebi

Říkám si, co by bylo Tě tu nebýt?

Hvězdy jsou věčná světla,

kdyby tak láska kvetla taky...

Jsi jako zvon, když zvoníš na poplach

Budeš můj věčný a věčně živý postrach

Příteli, jenom v neděli zavzpomínám...