Ach Pane Vzácný...

Kalamaria na zámku:

Ach pane vzácný, vzpomínáte

na vaše slova vábivá? I pozvání - tak mě tu máte

a se mnou prosba trýznivá. Může být, že neskromné

já přání zrovna mám,

jedno je však nesporné

že vděčná budu Vám.

Satrapold:

Vždyť nebýt Vás, tak zdá se

by po mne slehla zem,

tu každé přání Vaše

jest pro mne rozkazem.

Kalamaria:

Já nežádám si hřiven vzácných,

ni drahého kamení,

jen svobodu když račte vrátit

Atramentovi.

"Satrapold":

On odpykat si vinu má

za jazyk svůj tak zpozdilý...

Kalamaria:

Že pil - jen tím jsem vinna já,

sklenky mysl zkalily.

"Satrapold":

Tož staň se tedy po tvé vůli,

když Satrapold své slovo dal.

Však něco též mi slíbíš k vůli -

by s duchařením skoncoval!

Dnes odpoledne na velbloudy

chci Tě s sebou vzít,

to abych v lese nezabloudil,

doprovod Tvůj mít.

Kalamaria:

Vy tuším schůzku na zapřenou

si se mnou chcete dát?

To ladí dobře s lesní scénou

když jste s koně spad.

Ač zdá se mi to prapodivné,

přece ráda vyplním,

když pomohu tím z kobky temné

- Atramentovi!