Až Já Budu V Hrobe Hníti...

Až já budu v hrobě hníti, milovaní přátelé

vysaďte mi místo kvítí na hrob můj keř ze chmele.

Místo trávy k obroubení nasejte mi ječmene

na bylinky milované každý ať si vzpomene.

Až já budu ze záhrobí kroky vaše sledovat

místo kříže jen pár sklenic dejte mi tam přidělat.

Také láhve, štamprlata a podobné motivy

bejvával jsem jak můj táta – alkoholik poctivý.

Až já budu o půlnoci vaše spratky strašiti

co od rána porád ječí, nebo brousí po síti

otevřte si na mou paměť aspoň trochu líhu

kterej umí ulehčiti hroznou světa tíhu.

Až se budou moje kosti odpudivě rozkládat

nechte si od kabrňáků moje kousky vykládat.

jak jsme si to šněrovali vod hospody k hospodě

zavdávaje mnoho příčin k všeobecné ostudě.

Až se bude hovořit o díla mého významu

tož se budu obraceti ve dřevěným pyžamu.

Od nijakých pochlebníků nenechte se obelhat

já věřil jen špiritusu, ideál nic nedělat.

Až se zcela zapomene, což si přeju nejvíce

zůstane vám jenom žízeň, eventuál opice.

Převtělím se do masařky v tom mém milém výčepu

až mě plácnou novinama, nožičkama zatřepu!