Čerti

Pět set tisíc lítých čertů z pekla vyšlo na rozkoš

ale žádný z těch pobertů neměl v kapse ani groš.

Vší pomoci jsouce prázdni, jeden skučel, druhý klel

avšak kudy kam to žádný ze všech čertů nevěděl.

Starý Satan smál se tomu, až se za břich popadal:

„Bodejž do vás tisíc hromů! Kam jste každý rozum dal!“

Tu se zvedne šotek malý: „hloupí chlapi, pojďte sem

jen já jsem ďas dokonalý, já vím kudy z bryndy ven!

Žížeň máte – to vám věřím, na sucho je těžko mlít!

Věřte, že kam já zaměřím, můžem darmo se napít.

V panském sklepě, tam se svítí, tam se dáme na kvartýr

ukážem, jak známe píti rejnské, české, malvazír!“

V jedno řvalo pásmo běsů: „nad víno nic na světě!“

a tak pili v sladkém plesu zdraví pekla knížete.

Když se čerti všichni zpili, kohout k ránu zazpíval

všecky flašky prázdny byly, Satanáš k nim zavítal.

Za trest všecky čerty vzteklý do těch flašek zabednil

aby pak mu neutekli, špunty drátem upevnil.

Pět set tisíc lítých čertů do flašek je vbedněno

a co kypí z těchto flašek to Šampaňské má jmeno.

My jsme všichni také byli na tu slávu pozváni

do hlavy si víno lili, cpali se jak gurmáni.

když pak slunko s kuropěním nad obzor se vyhouplo

nad náma se v ouzkém hrdle trocha korku zabouchlo.