Červené Blato

V jednom pěkném údolíčku stojí kafilerie

atmosféra odérem je prostoupená tam

ve šmelcu jsou sobě rovni člověk, bestie

původ těchto surovin je všeobecně znám.

Na samotě u rybníka rašelina vidí se

rudočerná matérie sahá do hlubin

každá kročej co tam žbluňkne, okamžitě topí se

vylučuje do ovzduší psychotropní plyn.

Pod tím blatem červeným kdo jednou vodu zřel

a k osvěžení ponořil tam libovolný úd

jak kdyby ho podřezali, hrozně zakřičel

připadal si vzhledem blíže do krvavýh zrůd.

Na okrese vzduchem lítaj záludné bakterie

s dosti velkým procentem rozložených ryb

navozují domorodcům představy, euforie

na venkovské mentalitě nenávratný vryp.

Na obecním hřbitůvku až jednou budem tvrdě spát

naše grunty nová síla jistě oplodní

do té doby putrefakcí chceme se inspirovat

vyvíjeti činnost ryze maniakální.

Нnilobou nic nekončí, nýbrž začíná

kdopak by se kadáverů po těch létech bál?

Influence jako monsun spadla do klína

budem dělat radikální prudký blekmetál.