Chrchel

Kdo zpupně natáhl chrchel výhružný

Bratrovražednou výheň kerosenem dmul

Pak plivnul do studny a namísto almužny

Chudákům lál a sprostě klnul?

Hřivnou když vyhnali ze dveří Bídu

Na schodech lebka jí plesnivá křupla.

Na piedestal estetiku lidu!

Tak ničemná socka si dupla.

Utíkám v botách olověných

Před troglodytskými běsy

Před stády hřbetů otlučených:

Bejkovče starý, kde jsi?

Teď střecha plochá mu nevoní právě

A okno z hliníku proč se mu hnusí?

Za vzor dnes středověk nemožno stavět

V černé přec kuchyni stará se dusí.

Betonem sejmuli vesničku hliněnou

V stavebním ruchu i dělníků pár

V sutinách bytovky s fasádou červenou

Tragické kletby klokotá žár:

Zkáza nepřijde shůry

Ni v dešti strašlivých neutronů.

Úpadek architektury

Toť první vlaštovka Armageddonu.

Ohnivý vousáč pak chrchel plasmatu

Vyslal obloukem protuberance

S přesností gekona, rychlostí záchvatu

Usmažil všechny samozvance.

Kosmický políček globusu svědčí:

Zem rotaci opačnou bere

Dobytek najednou pozpátku bečí

A rak si to kupředu sere.

Zkáza nepřijde shůry

Ni v dešti strašlivých neutronů.

Úpadek architektury

Toť první vlaštovka Armageddonu.