Fantasie

Já s plným břichem used k pergamenu

a pyskem mastným žehnal brk

hotov se cítil napsati poému

tu žáhou se ozval překrmený krk.

Takovou báseň co dá se zhudebniti

co slovo – perla, notu za notou

čas ubíhá, mně trhají se niti

a stránka bílá furt zeje prázdnotou.

Trávení mocné mě zvalo ku setmění

volání stolice, jež nelze odmítnout

ve stejné chvíli co přišlo uvolnění

veršů se spustil mohutný proud.

Písničku blbou jako kanálie

hladový tulák překrásně již pěl

po splavné žumpě fantasie

umělec o hladu tvořiti by měl.