Já Mizérií Osudu Jsem Pronásledován

Štolba Blether:

Já mizérií Osudu jsem pronásledován

a duše má jen pochybnostmi prostoupena jest

jak maso červy prolezlé jen život předstírám,

ratolest štěstí mého přestala již dávno kvést.

Já hejtmanovy přízně požíval jsem nemalé

a v úmyslu vždy nejlepším já věrně při něm stál,

Tu mezi nás však vrážejí klín síly nekalé-

toť důvod proč mě vévoda na koberci skopal.

A zoufalství mé dvojnásobně dovršeno když

žár moji pomsty spravedlivě nevýslovně vzplál,

tu marně k srdcím okultistů hledám správný klíč,

sám Atrament od Spiritusu vyhodit mě dal.

Do Železného Brodu pěšky hodin dvě a půl,

tam znamenitou nálevnu já odpradávna znám

a o samotě vyhlédnu si v koutku malý stůl,

tam zmařené své ideály v lihu pochovám!!!

Já mizérií Osudu jsem pronásledován

tělo mé již alkeholem prostoupeno jest,

jako slepý jezevec se lesem potloukám

a měsíc dává řece stříbra prapodivný lesk.

Zvuk rozbouřených peřejí je kravál smrtící,

hlas mojí duše znenadání stejný nápěv má!

Vzpomínejte na mě někdy v Jilemnici,

neboť tady končí cesta štolby Blethera!