Nordfrostkrampfland

Podřípskem zavátým cirgule zní

krajinář churavý zpívá si s ní.

Předsmrtný škleb, omrzlá tvář

hořký je chléb a sladký je lhář.

Bludař zpod doškové střechy

potmě si vybírá blechy.

Vylézá červ a drze nám klne

napadá nerv a gatě jsou plné.

Zasněžené nekonečné lesy

obývají pacholci a běsi

kamizoly podivného střihu

odér potu, karboly a lihu.

Pathos řídké menáže futrovala lůza

zhovadilé plantáže opustila musa

mizernou šlichtu namísto duchovna

cestou na šichtu zapáchá senkruvna.

Pod zemí zkaženou truhly hnijí

i povaleč, co sázel do lutrie

v břečťanech bydlejí klubka zmijí

a na plátně jeví se scenerie:

U čadící petrolejky ježibaby kolozubé

chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí:

Belzebube, pojď si pro nás!

Mlhavý klid, na očích mázdra nyvá

slábnoucí svit, uschlý kmen už se kývá.

Ohavný mráz, větev v křeči zkroucená

zimničný třas umrlcova kolena.

U čadící petrolejky ježibaby kolozubé

chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí:

Belzebube! Pojď si pro nás, Belzebube!

Pojď!