Ten dvanácterák zmizel v houští...

"Satrapold":

Ten dvanácterák zmizel v houští,

též soudruhy své nevidím

ať odvaha mě neopouští

tož na roh lesní zatroubím:

Jen ozvěna mi z hloubi zní

a pode mnou můj oř,

to neveselá večerní

jest vskutku společnost!

A ke všemu ještě do jámy

já se svým koněm pad,

tu štěstí Osud přeje mi,

že nezlámal jsem vaz.

Teď probouzím se z mrákot těžkých,

smrti o vlas unikám,

když tu náhle z hlubin lesních

kráčí dívka spanilá, cha cha cha...

Pověz mi jen, že nejsi sen;

nevím, zda spím či bdím?

Přeludem tím tak okouzlen;

cožpak se v ráji nacházím?

I kdyby smrti dech mě obešel

i zkrátil žití hned,

skvost krásnější bych nenašel

na světě tisíc let!