Typograf

Když každý den nad rybníkem táhnou těžké mlhy

na člověka přichází onen divný stav

kol prázdných očních důlků fialové kruhy

depresi zažívá chmurný typograf.

Řemeslo má černé a myšlení už taky

určitě by vraždil, kdyby držel zbraň

žalostně se kroutí ideálů vraky

a k umakartu přiléhá už postříbřená skráň.

Nehluboký spánek mrtvičného typu

co chvíli mu loket s hrany stolu spad

Petr Mejta mokrý hadr hodil už na pípu

a každou škvírou do knajpy proudí strašný chlad.

Obyčejně nemíval kdovíjaké sny

spokojil se bezděky s drobnou čuňárnou

jenomže jak pozvolna se krátí jeho dny

presence těch dæmonů se stává pakárnou.

Začal tuze chrápat a stanul opuštěn

v magmatickém vichru fičí stihomam

vevnitř jeho lebky temno holých stěn

ke své hrůze zjistil, že tu není sám.

Návštěva zde sedí neohlášená

z jejich kápí odkapává šedohnědý sliz.

Ze záhrobí umrlců hrstka prašivá

průměrný věk kreatur těch neuhádl bys.

Jak z chlupaté deky důvod leze z nich

co se děje kromě toho, že z nich čiší smrad?

Že vážili dlouhou cestu z mělkých hrobův svých

krutou daň se hotovili dneska vybírat.

Za to žes nás parodoval ve svých esejích

upíral nám respektu a hanbu na nás dštil

on tě, chlape, namouduši brzo přejde smích

takto my ťa vytrestáme:,,Probudíš sa včíl!''