Průša

Z hospody na návsi je slyšet polku,

v úplňku na hrázi v křoví se krčí

posedlý potřebou chytit si holku,

funí do rákosí a temně vrčí

R: Stejně si samy za to holky můžou,

že nechtěj chodit po vsi s Petrem Průšou,

tak to zkusil aspoň s tou blbou Růžou,

pod rouškou násilí tmou, tmou, tmou, tmou.

Skončila zábava, Růža se vrací,

sama jde po hrázi a nemá strach,

tlustá a opilá chvílemi zvrací,

častěji upadne, polyká prach,

Už došla k Průšovi mátoha tlustá,

deviant útočí, mizí s ní v pýru,

drtí jí ňadra a líže ústa,

hledá kde nechal tesař díru,

Průša už usíná ukojen doma

Naplněn pocitem, jaký maj rváči

Růženu opouští lihové koma

Nic neví, k domovu po hrázi kráčí