Obraz

Na starý obraz padá prach

z něj smutný anděl hledí závojem pavučin

a bledá záře svící tančí komnatou

když večer sklání stíny na oprýskaný rám

Ten starý obraz příběh zná

tvář dívky na něm dávný malíř maloval

propastí věků kouzlem příběh ožívá

pohledem černých studní očí bezedných

Čas války osud přivál bouří temných dnů

zase mužů zástupy jdou k branám smrti blíž

jako odvar z bylin hořké jsou chvíle loučení

odcházel v zádech píseň zvonů svatebních

Podzimní listí vítr svál

čekání v léta sčítal písek v hodinách

osamělý anděl v bílém pohledem dálku měří

že se jednou domů vrátí s modlitbou chodí spát

S vítěznou nadějí nocí se vojska valí

v zápase konečném do hlíny staleté padají

v šarlatu svítání poslední okamžik zbývá

zrádný osud už chystá zákeřný šíp

Už rudá krůpěj barví chladnou zem

v jeho očích oheň zmírá závějí ledovou

z výšky hradeb závoj padá na strmící skalní sráz

s jeho jménem vstříc mu letí poutí k andělům

Na starý obraz padá prach

zněj smutný anděl hledí závojem pavučin

za soumraku v černých očích můžeš tichem zřít

stíny lehkých křídel páru bílých holubic