Růže A Meč

Když stíny se položí krajem

a den končí,

Oblohou zaplane záře tisíců hvězd

A smutná píseň bardů

večerem zazní,

Obrazy dávných vzpomínek vyvolá

Na růži a meč.

Náhle se temnotou zjevují stíny tváří

bratrů a přátel,

co věčností osud je svál.

Tíží samotou a duší mrazí,

ten příběh starý,

co prožils a znáš.

A krví jsi psal.

Vítr se zdvihá a obzorem bouře planou.

Ozvěny dávných bojů krajinou zní.

V dáli ztracená koruna králů,

pod keřem růží pohřbená.

Kde meč ji sťal.

Popel a dým bitevních plání.

Hořící nebe a pod horou stín.

Kde tančící Smrtihlav s ledovou tváří

víru i šance ti vzal.

Jen bláto a krev

a studená hlína.

Zlomená čepel a kamení val

Vyhaslá síla,

jak hvězdy, co padnou

a vítr je oblohou svál.

Do nových válek

armády v zástupech táhnou.

Jak den s nocí míjí se stále dál a dál.

Jen rezavý meč

tam pod keřem růží

s větrem zpívá:

"Kam odešel král?"

Jen bláto a krev

a studená hlína.

Zlomená čepel a kamení val

Vyhaslá síla,

jak hvězdy, co padnou

a vítr je oblohou svál.

Ztracený v pustinách

hrob beze jména.

Věčný je kámen,

co drží tu stráž.

Vzpomínky čas

pozvolna smývá

závojem zapomnění.

Jen bláto a krev

a studená hlína.

Zlomená čepel a kamení val

Vyhaslá síla,

jak hvězdy, co padnou

a vítr je oblohou svál.

Ztracený v pustinách

hrob beze jména.

Věčný je kámen,

co drží tu stráž.

Vzpomínky čas

pozvolna smývá

závojem zapomnění.