Tajemství oceli

A nyní otevři své nitro, můj synu...

a pohlédni až do samotných počátků všech věků.

Pocítíš prvotní síly tvoření, tak mocné,

že sama podstata bytí ztrácí svůj význam

v tom nekonečném koloběhu hmoty a času...

Jsou v nich ukryty odkazy prastarých bohů

pokračující po miliony let stále dál a dál...

A jedním z nich je můj synu i dar ušlechtilosti ryzího kovu.

V potu tváře byl vydobyt z pravěkých hornin a žárem ohně přetvořen až k samotné dokonalosti.

Dříme v něm mocná síla samotného Draka.

Teď mu zbývá vdechnout jen duši a potom se tento meč stane nerozdělitelnou součástí tvého Já.

A věř mi, synu, je to dobrý přítel...

Krvavé krůpěje na listech růží

černých jak noc, jak perutě vran

kanou jak parafín pohřebních svící

v půlnočním svitu měsíčních bran

Utkaný z pavučin v propastech věků

je magický rituál prahmotných sil

zrození oceli ve znaku Dračím

bys krůpěje rudé rosy pil

Teď je síla tvá jak skála ohněm bouří kalená

tím kouzlem dávných časů tvoji mysl ovládá

teď je síla tvá jak ocel z nitra země zrozená

to mystérium duše tvému meči sílu dá

Krvavé krůpěje na listech růží

černých jak noc, jak perutě vran

kanou jak parafín pohřebních svící

v půlnočním svitu měsíčních bran

Magický rituál síly tvoření

symbolem kříže dá oceli tvar

v čepelích blesků Dračího dechu

do srdce vstřebáš ten mocný dar

Teď je síla tvá jak skála ohněm bouří kalená

tím kouzlem dávných časů tvoji mysl ovládá

teď je síla tvá jak ocel z nitra země zrozená

to mystérium duše tvému meči sílu dá

Pouť tvá je zrádná a dlouhá

a Ódin postavil stráž

na křídlech Dračích nechej se nést

meč, sílu, odvahu máš