Válečník

Když soumrakem večerním stíny se dlouží

a měsíční záře jde blíž

jak krok za krokem tichý čas zvolna míjí

tak jezdec a kůň těžce jdou

Závaží únavy mu ramena tíží

i kůň jeho nemůže dál

a hlavou, jak noc černé myšlenky táhnou

a smrt drží svou věčnou stráž

Do trávy klesá s bolestí ran

meč krví ztřísněný slouží za kříž

žár ohně zaplaší temnotu nocí

když usíná schoulený

sám...

Pláštěm zahalen spí

dříme svůj neklidný sen

jenom dýka a kůň věrný spánek jeho hlídá

dřív než noc vystřídá den