Čurda

Z křesla na mě drze civí

Čurda! Čurda!

Do včerejška mi byl cizí

Čurda! Čurda!

Tam kde bydlel já teď bydlí

Čurda! Čurda!

Jak z toho ven neporadí

Čurda! Čurda!

A nasolenej, nasolenej,

vopepřenej, vopepřenej,

chleba s máslem k snídani si dám.

Mé sny vymazal mi z hlavy

Čurda! Čurda!

Proč si vybral mě nepoví

Čurda! Čurda!

Ani slzu neuroní

Čurda! Čurda!

Až mě z bydla ven vyhodí

Čurda! Čurda!

A nasolenej, nasolenej,

vopepřenej, vopepřenej,

chleba s máslem naposled si dám.

Vlakový nádraží a tam tmavý kout,

plastový kelímek, v něm mince tancujou.

Jsem životem oblouzněn, jó já mám lidi rád,

i Čurda vobčas přijde na mě se podívat.

A nasolenej, nasolenej,

vopepřenej, vopepřenej,

chleba s máslem já si opět dám.