Hovnival

Povím Vám svůj příběh,

jak se skvěle mám.

Nemusím nic dělat

a nikam nespěchám.

Podpora mi stačí na chlast a žrádlo,

na gauči se válím,

a na mozku mám sádlo.

To je, ale život, takhle to mám rád,

do práce jít nemusím a dlouho můžu spát.

To je, ale život a takhle to má rád a

do práce jít nemusí a dlouho může spát.

Šunky si jen válím cigaretu k tomu,

občas něco sežeru a nevycházím z domu.

Kámoš si jen stěžuje: “Já furt jenom makám”

Já se mu jen směju a doma se flákám.

To je, ale život a takhle to mám rád a

do práce jít nemusím a dlouho můžu spát.

To je, ale život a takhle to má rád a

do práce jít nemusí a dlouho může spát.

A podporu mu vezmem, do práce vyženem,

Ve fabrice makat bude každej den.

Smát se potom nebude, život bude rána,

však mi mu to spočítáme hnedka zítra z rána.