Loutka

Možná z loutky jednou vyvleču svou nit.

Začne plakat, začnu prvně trošku žít.

Bolet ji to bude, vidím, že krvácí.

Někdy špetku prachu z očí odmíst postačí.

O kousek dál se posouvá,

o kousek dál stojí.

Můj zítřek se blíží, velkej pán, co střechy boří.

Můj zítřek se blíží ...

Možná až svou loutku jednou opustím,

budu chápat vše, co vím a co procítím.

Na louce za zdí se všechno promění.

O kousek dál se posouvám,

o kousek dál vidím.

Můj zítřek se blíží, velkej pán, co střechy boří.

Můj zítřek se blíží, každej z nás svý zítra má.

Zítřek se blíží nám.

Možná z loutky jednou vyvleču svou nit.

Začnu dýchat, začnu zas svým pánem být.

Na louce za zdí se všechno promění.

O kousek dál ...

Zítřek se blíží, velkej pán, co střechy boří.

Můj zítřek se blíží, každej z nás svý zítra má,.

Zítřek se blíží nám..