Duše do vesmíru

Copak se to stalo?

Něco se nám zdálo.

Skutečnost či sen?

Jsem z toho složen trochu rozložen.

Najednou tu není to uvnitř těla chvění.

Zmizelo zapomnění.

To naše bezstarostné snění.

Vždyť letí do vesmíru,

jen duše, která v míru

nechává se vést

a chce se dotknout hvězd,

jen jeden dotyk dlaní,

nás možná nezachrání,

ale natáhneme ruce, dokud nám bijí srdce.

Najednou tu není,

to sezení a chtění,

zmizelo zapomnění,

neboj se ještě se to změní, změní, změní.

A letí do vesmíru,

jen duše, která v míru

nechává se vést

a dotýká hvězd,

jen jeden dotyk dlaní

a splní se ti přání,

tak natáhneme ruce dokud nám bijí srdce.

Vždyť letí do vesmíru,

jen duše, která v míru,

nechává se vést

a chce se dotknout hvězd,

jen jeden dotyk dlaní

nás možná nezachrání,

ale natáhneme ruce dokud nám bijí srdce.