Krasohled

Zas jednou za sto let,

je můj podmořský svět

jako krasohled.

Dnes naposled!

Zas dýchám z plných plic,

jsem vítr plachetnic,

jestli zmizíš, tak nebudu už nic.

Už nic!

Refrén:

Den potápí se níž.

Svému konci blíž, blíž.

zmizíš-už se nevrátíš!

Mně to dochází-jsi mého Slunce štěstí,

co mě provází!

Tak mě napádá-jsi vlastně Slunce mý,

co na východě vychází...zapadá!

Zas jednou za sto let,

je můj podmořský svět

jako krasohled.

Dnes naposled!

Zas dýchám z plných plic,

jsem tichem blýskavic,

jestli zmizíš, tak nebudu už nic.

Už nic!

Refrén:

Den potápí se níž.

Svému konci blíž, blíž.

zmizíš-už se nevrátíš!

Mně to dochází-jsi mého Slunce štěstí,

co mě provází!

Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mý,

co na východě vychází...zapadá!

Mně to dochází-jsi mého Slunce štěstí,

co mě provází!

Tak mě napádá-jsi vlastně Slunce mý,

co na východě vychází...zapadá!