Hospoda na věčnosti

V hospodě Na věčnosti

už scházejí se hosti.

Co mají za vobydlí,

jen zastřešenou židli.

V hospodě Na věčnosti

kde bůh piva jim kosti.

Vod nebeskýho stolu

hází seshora dolů.

V hospodě Na věčnosti

už scházejí se hosti.

Oveček žízně dav,

psát si svůj epitaf.

Zde leží ten co neužil

zrovna pozemskejch statků.

Co nepřelez svůj vlastní plot,

zato však rád do zadku

kopal se párem cizích bot.

A tamhle leží ta

co bejvávala lstivá.

Ta věčně snila po vínu

však žlutý žabky píva

házela na svou krevní hladinu.

Támhle leží ten co sám

spal na kavalci pláče.

Co kasu štěstí nevykrad

až s kytkou zavináče,

jednou na nebe vystoupil.

Do knajpy Na věčnosti

už scházejí se hosti.

Co mají za vobydlí

jenom voblačnou židli.

Do knajpy Na věčnosti

už scházejí se hosti.

Oveček žízně dav

na andělskej epitaf