Odnikud nikam

Odnikud nikam

Den oblíknul si šedou

a z křídel vran se snáší noc,

jsem epilogem času

a v koutě volám o pomoc,

pro ten příslib ve tvých očích,

pro tisíc nocí jeden den,

jenom ty umíš být trn i růže,

probuzení, sen,

kdy musím spát.

Stíny kolem tmavnou,

deštěm rozmáčený svět,

z myšlenek je tmavá řeka,

co už nevrátí mě zpět,

pro ten příslib ve tvých očích,

pro vzdušný zámek na nebi,

můj druhý dech má křídla vran

a ty pořád zdáš se mi,

jen dál, naše cesty se zkříží,

stejně sám.

Jdu dál

a odnikud nikam nespěchám,

svý zbloudilý kroky už nevnímám,

jdu dál,

do prázdných sklenic rozlévám,

slzy a déšť těch dnů nepočítám,

jen pro tvůj slib stejně sám.

Ten den má barvu šedou,

do oken vchází noc,

na ostří všeho času jsem

a volám o pomoc,

zas ten příslib ve tvých očích,

zas můj zámek v oblacích,

ten druhý dech má křídla vran,

zase sám a v rozpacích,

jen dál, naše cesty se zkříží,

stejně sám.

Jdu dál

a odnikud nikam nespěchám,

svý zbloudilý kroky už nevnímám,

jdu dál,

do prázdných sklenic rozlévám,

slzy a déšť těch dnů nepočítám,

jen pro tvůj slib stejně sám.