Šeptem

Nejsem z půlky ten, kým moh´ jsem být,

sotva půlka jen, koho chceš mít,

ti na očích vidím.

Hlavou jsem prošel zdí už tolikrát,

že o jednou víc nebude znát,

před kým se stydím?

V hlavě tichý hlas, co nemluví,

stokrát ptám se ho, proč neodpoví,

snad jen pro tebe mlčí.

Tak mi promiň, že jsem nevěděl,

neměl co říct, mluvit jsem zapomněl,

někdy i tak málo stačí

Jen se mi před očima zavíráš

a šeptem říkáš, jen pojď dál,

to, kdo jsem já, nechceš – nevnímáš,

půl šašek a půl král.

Žiju tu potmě, i když světlo svítí

a plamen svíčky moje ruka cítí.

Vše, co chcem´, to zrcadlí se v tváři,

pravda je, že jsme jenom lháři.