Feleena z El Pasa

1. Z vojenské stanice, tam poblíž hranice,

H7

Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl

a domek hliněnej s malými okny,

z kterých mu mávala, když kolem s patrolou jel.

Dítě spolu měli před Květnou nedělí

a vítr dětský pláč svou písní přehlušoval.

R: Ústa s barvou vína a jméno Feleena

té dívce mexické osud tam do vínku dal.

2. Když malá bývala, vždy ráda sedala

na kopci odkud vídávala z El Pasa zář

a vítr z večera plný těch světel

šeptal jí do svění a chladil jí horkou tvář.

Jak poníka laso táhlo jí El Paso

a tátu prosila, aby ji tam někdy vzal.

R:

3. A roky letěly, děvče už dospělý

H7

rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu žít.

Otec když tvrdě spal, vzala svý šaty

a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt.

Tam život začíná, červená kantýna

její smích orchestr honky - tonk přehlušoval.

R:

4. Už není nevinná číšnice Feleena,

už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná,

zná sliby pastorů, zlato prospektorů

a při tom se jí o jedný velký lásce zdá.

Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty

muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál.

R:

5. Oči plný něhy a divný příběhy

H7

vyprávěla a hned neříkal, že ji má rád,

písničky o koních, balady z farem

s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát.

Teď život začíná, cítila Feleena,

po pláních chodili a vítr s nimi se smál.

R:

6. Z vojenské posádky dal se s ním do hádky

chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl,

zvuky dvou výstřelů zazněly nocí,

ale jen jeden z těch výstřelů měl správněj směr.

Stýská se Feleeně v červený kantýně,

on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál.

R:

7. Náboje u pasu, čekali v El Pasu

H7

v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát,

v sedle se naklonil tak nějak stranou

a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát.

Konec je naděje, na všecko pozdě je,

Feleeno neplač a směj se jak já jsem se smál.

R:

8. Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla

a zas se ozvala smrtící série ran,

růže z jejích vlasů k pasu mu padla

a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran.

Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích,

vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal.

R: