Karolína

1. Tak zas vyjíždíme a výpadovka známá,

na kterou teď myslím, je tkaničkou z bot toulavejch.

Zas u okna stojíš a nemůžeš jet s náma,

co maj za volantem v očích těch roztoulanejch písní

cejch.

2. Už nevím, kdo z nás Ti tenkrát dal Tvé jméno,

a já pokaždý si říkám, že příště zastavím.

Seš bledší než dřív, o trošíčku jenom.

Už se dlouhý léta známe, ale co o Tobě vlastně vůbec vím?

R: Karolíno, dny jsou dlouhý, zas nás týden rozdělí,

lásky tajný, tajný touhy.

Takhle nemůžeš to brát, nevíš co se může stát,

Karolíno, v pondělí.

3. Tak zas vyjíždíme a výpadovka známá,

na kterou právě myslím je tkaničkou, z bot toulavejch.

Už vlastně patříš k nám i když nemůžeš jet s náma,

co maj za volantem v očích těch roztoulanejch písní cejch.

R: Karolíno, dny jsou dlouhý, zas nás týden rozdělí,

lásky tajný, tajný touhy.

Takhle nemůžeš to brát, nevíš co se může stát,

Karolíno, v pondělí.

Karolíno, v pondělí.