Oskar

Seděl sem sám večer a čekal sem že mě zahrneš svou přízní

a místo tebe bliká na mě obrazovka televizní.

Viděl sem Oskara jak ho posadili do fára

a rozjeli to s ním do zdi,

bylo mu líp než mně když se tak někdy večer zpozdíš.

Dál žijem dál a tak pohopil jsem že jsem jen tvůj Oskar.

S úsměvem na tváři se topil Oskar jako pro tu prvou,

řítil se z výšky na betón a nehnul přitom ani brvou.

Tam jsem ti napsal na list: "Má milá, počkej na Oskara..."

Ten to s tebou vydrží tak ať se zase on chvíli stará.

Dál žijem dál a můj život se mi zatraceně líbí.

Zkoušíš co vydržím a jsi vynalézavější než tým konstruktérů,

co je to proti tobě překonat zvukovou bariéru.

Kdybych měl letadlo tak bych za tebou letěl a nešel po svých.

Když vidím Oskara tak pozvolna ztrácím

ten svůj věčný ostych.

Dál žijem dál pokaždé se přeci proto najde důvod.