Vzdušné zámky

Když obloha zvoní jarní náladou

probudí se ve mně dobrodruh,

násilník a snílek

a pijan něžných chvilek

téměř vyhynulý druh.

Přestože mi vadí rámus výfuků

já jsem autem jezdit nepřestal.

Dál od štace k štaci,

tak jako tažní ptáci

ze svých písní stavím dál:

vzdušné zámky

plné příběhů,

které jakobych žil,

i když trochu jsem snil

a kam jen dohlédnu mám své

vzdušné zámky

z tónů toulavých,

které mi připomenou,

že kdesi za ozvěnou

se náhle rozplynou mé

vzdušné zámky

Nikdo přece nemá patent na rozum

i když to tak někdy vypadá

já se raděj přiznám,

že ne ve všem se vyznám

a sen je všechno co se zdá.

Tak i kdybych měl fůru jiných možností

nikdy bych to s ničím neměnil.

Zpívám tak jak žiju

a žiju tak jak zpívám

jenom abych postavil:

vzdušné zámky

plné příběhů,

které jakobych žil,

i když trochu jsem snil

a kam jen dohlédnu mám své

vzdušné zámky

z tónů toulavých,

které mi připomenou,

že kdesi za ozvěnou

se náhle rozplynou mé

vzdušné zámky

vzdušné zámky

plné příběhů,

které jakobych žil,

i když trochu jsem snil

a kam jen dohlédnu mám své

vzdušné zámky

z tónů toulavých,

které mi připomenou,

že kdesi za ozvěnou

se náhle rozplynou mé

vzdušné zámky