Souznění

Sliby které zní v počátku,

věčné ve svém znění,

raní výstřel první hádky

a s ním zmizí okouzlení.

A potom každou chvíli

vyšleme projektily, navzájem odkrytými

cíli.

Po všem si ještě drazí,

jen pocit, který mrazí,

že jsou z nás jsou něžní vrazi,

sílí.

V souznění

věty o nás dvou

krásně zní,

než se rozpadnou.

Někdy vzpomínání vrátí

záblesk dávných časů (časů).

Pak si odpouštíme rány,

s trochu hranou

něhou v hlasu.

Dopřejeme klid zbraním,

však status quo je zdání,

útok se za svítání

blíží.

Jsme v labyrintu vztahů,

blíženci sebevrahů,

spleť strategických tahů

tíží...

V souznění

věty o nás dvou

krásně zní,

než se rozpadnou.

Víš,

proč v nás

rozrůstá se poušť?

Dál se ptáš,

přitom mačkáš spoušť.

(Ohh... Wooh..)

V souznění

věty o nás dvou

krásně zní,

než se rozpadnou

(Než se rozpadnou

Ohh... Yeah.. Yeah..)

Sám se ptám,

přitom mačkám spoušť.