Architekti vlastní zkázy

K vlastnímu překvapení nakonec přece jen dopluli až do oázy

Životem zmoženi a vyjevení architekti vlastní zkázy

Co mohli cestou zbořili

Chtěli jen aby něco prožili

Otevřené brány je nelákaly

Raději po nocích slézali kolmé skály

Se zavřenýma očima skákali do propastí

A pořád měli hroznej strach aby snad něco nepropásli

Hranice pro ně neexistovali

A jejich cíle byly pořád někde v dáli

Ožralí usnuli u mateřské školky

A děti je na procházce překračovaly

A pak, pak se jim smály

Ale život se jim nesmál

Jen si šel svou cestou dál

A trpělivě čekal

A k vlastnímu překvapení nakonec přece jen dopluli až do oázy

Životem zmoženi a vyjevení architekti vlastní zkázy